Předseda vlašimského klubu Rytířů Michal Holánek se ohlíží za uplynulou sezonou A-týmu. Popisuje její průběh včetně změny trenéra a postupného zlepšení výkonů. Zároveň přibližuje aktuální situaci v týmu a plány do nadcházející sezony.
Jako velmi náročnou. Před sezónou jsme měli výrazně vyšší ambice. Bohužel nám v úvodu sezóny skončilo mnoho hráčů, se kterými jsme byli domluveni, a se kterými jsme počítali do 1. – 2. lajny. Dlouhou část sezóny jsme byli umístěni na spodku tabulky a věděli jsme, že každý zápas je pro nás důležitý. Uvědomíme-li si, že jsme spoustu utkání odehráli ve 12 hráčích, byl postup do předkola play-off maximem možného. Sezónu nemohu hodnotit jako úspěšnou, ale myslím si, že nakonec dobře dopadla.
Předně bych chtěl říci, že jsme měli zájem o pokračování spolupráce s předchozím trenérem Pavlem Dvořákem. Jednání bylo férové a korektní, ale k dohodě nedošlo. Tak to v hokeji chodí, ne vždy se podaří sladit požadavky trenéra s nabídkou klubu. S panem Veselým jsem měl osobně pozitivní zkušenosti z jeho dřívějšího působení ve Vlašimi. Začátek sezóny se ale výsledkově ani herně nepovedl, v kabině nebyla cítit energie. Došli jsme k závěru, že je potřeba dodat týmu nový impuls, a v takovém případě je změna trenéra prakticky jediným řešením. Panu Veselému je na místě poděkovat za jeho nasazení.
Upřímně, časově již to bylo za hranou. On to málokdo vidí, ale příprava tréninků, rozbory utkání, diskuse nad sestavou, to vše zabírá opravdu hodně času. A při našem postavení v tabulce jsme museli pracovat. Nesu si tak ze sezóny spoustu pracovních restů, které řeším v aktuálních měsících.
V hokeji je dle mého názoru jediná cesta. Tou je trénink, trénink, trénink. Myslím, že by i hráči potvrdili, že jsme ve spolupráci s trenérskými kolegy měli tréninky připravené, ve velké intenzitě. Utkání vyhrává tým, který je rychlejší v bruslení a silnější v osobních soubojích. V druhé polovině jsme se v tomto soupeřům minimálně vyrovnali, a to i při malém počtu hráčů, který nás limitoval.
Tým měl určitou kvalitu. Ukázal nám to například domácí zápas s Benešovem (byť jsme prohráli v prodloužení), který v letošní sezóně postavil velmi silný tým. Stojím si ale za tím, že předkolo play-off bylo maximem. I k tomuto výsledku mám respekt, vím, kolik úsilí nás to všechny (hráče, trenéry, vedení) stálo.
Osobně jsem neměl a nemám trenérské ambice vést A tým. Chtěl jsem být součástí týmu jako brankář, ale situace si vyžádala trenérskou změnu, a já považoval za povinnost klubu v danou chvíli pomoci. Od počátku jsem to ale bral jako dočasný záskok, a tak to vidím stále. O obsazení trenérské pozice A týmu jednáme a nástup nového trenéra je velmi pravděpodobný.
Určitě bychom rádi posílili, potřebujeme tým rozšířit, ale i zkvalitnit. Nebudu ale nic slibovat. Jsme amatérský klub, hráči u nás hrají bez nároku na finanční odměnu. Hráč musí skloubit práci, školu, rodinu a hokej. Velkou překážkou je také dojezdová vzdálenost, kdy hráči např. z Prahy, Tábora, Jihlavy preferují kluby v bližším okolí. Nicméně budeme usilovat přibližně o 2 – 3 hráče do obrany i do útoku. Uvidíme, často je to i o štěstí, že do sebe vše zapadne, že se hráč přestěhuje k Vlašimi, začne zde pracovat apod.
Pro mě jako předsedu klubu jsou vize spojené především s mládeží. Vizitkou malých klubů je výchova mládeže, a my chceme v práci s mládeží patřit mezi nejlepší. Otázka je ale asi mířena na A tým. Dvě předchozí sezóny (semifinále, vítěz skupiny v základní části) nás namlsaly, každého tak hokej více baví. A my si chceme hokej opět užívat. Je ale třeba mít reálné ambice dle složení týmu, a na to je nyní ještě brzy.
Fanouškům děkuji za podporu v letošní sezóně. Ve sportu se někdy daří, někdy ne. Chtěl bych ale všechny ujistit, že do každého zápasu jdeme s cílem vyhrát. Hokej hrajeme pro radost na ledě, v šatně a na tribunách. Buďme k hráčům kritičtí, ale zároveň respektujme, že jsou to amatéři a hokej hrají po práci, často na úkor rodiny a vlastního zdraví.
My děkujeme za rozhovor.
