Jedním z lídrů vlašimského „béčka“ se v uplynulé sezóně stal David Průcha, který navlékl kapitánskou pásku a společně se svými spoluhráči dokráčel pro postup do vyšší soutěže. „Musím to hodnotit jednoznačně pozitivně,“ říká v rozhovoru David Průcha.
Jak hodnotíte uplynulou sezónu z pozice kapitána?
Sezonu musím hodnotit jednoznačně pozitivně. Nakonec byla postupová, což byl náš hlavní cíl, a myslím, že jsme si ji zasloužili. Nastříleli jsme přes 110 branek, měli druhou nejlepší obranu soutěže a hlavně jsme se snažili prezentovat fotbalem, který jsme si s trenérem od začátku nastavili. Nechtěli jsme jen sbírat body, ale hrát aktivně, být odvážní na míči a předvádět fotbal, který bude bavit nejen nás, ale i fanoušky.
Za mě se celá sezona zlomila během zimní přípravy. Byla opravdu náročná, hlavně po fyzické stránce, ale právě tam se ukázal charakter celého mužstva. Tréninky byly skvěle obsazené, nikdo nic nevypustil a každý šel za společným cílem. Navíc se nám podařilo tým velmi dobře doplnit o nové hráče, kteří do kabiny i na hřiště skvěle zapadli.
Na jaře se pak všechno zúročilo. Z 39 možných bodů jsme ztratili jen pět a myslím, že jsme nakonec zaslouženě dokráčeli k postupu. Obrovské poděkování patří všem klukům v kabině, protože bez jejich přístupu bychom toho nikdy nedosáhli. Stejně tak trenérovi Otakaru Sladkovskému, našemu GSM Láďovi Jandovi a samozřejmě nesmím zapomenout ani na našeho kustoda Petra Lhotku. Myslím, že takového člověka nám mohou závidět i prvoligové kabiny. Každý z nich měl na našem úspěchu svůj velký podíl.
Jak jste spokojený se svými výkony?
Upřímně, nerad hodnotím sám sebe. To raději nechám na ostatních. Když se ale podívám čistě na čísla, byla to pro mě asi životní sezona. Patnáct gólů jsem nedal ani za posledních pět sezon dohromady, takže z tohoto pohledu můžu být určitě spokojený. A přiznám se, že jsem opravdu nečekal, že právě na sklonku kariéry budu mít nejvíc nabídek.
Pro mě jsou ale mnohem důležitější výsledky týmu než osobní statistiky. Góly potěší, ale bez spoluhráčů bych je nikdy nedal. Jako kapitán se snažím jít hlavně příkladem, nejen během zápasu, ale i na tréninku nebo v běžném fungování kabiny. Chci, aby kluci viděli, že úspěch nepřijde sám a že jediná cesta vede přes poctivou práci, disciplínu a stoprocentní přístup.
Jsem vítězný typ. Dřív jsem byl možná trochu výbušnější, dnes už jsem se hodně zklidnil. Jednu věc ale pořád nedokážu přijmout – když někdo něco odflákne vůči týmu. Chyby udělá každý, to je fotbal. Ale přístup, nasazení a ochota obětovat se pro ostatní musí být vždy na sto procent. A myslím, že právě tohle bylo postupně naší největší předností během sezony.
Jak hodnotíte partu v kabině a jaké před sebe kladete cíle do nadcházející sezony?
Musím říct, že právě z toho mám asi největší radost. Když se ohlédnu za celou sezonou, tak největší vítězství není jen postup, ale to, jaká parta se v kabině vytvořila. Každým měsícem bylo cítit, že jsme si bližší, že si věříme a že jeden druhého podrží nejen na hřišti, ale i mimo něj. Pořádáme společné sedánky, různě se hecujeme, v kabině do sebe „šijeme“, ale když přijde zápas, všichni táhneme za jeden provaz. A přesně to podle mě dělá rozdíl mezi dobrým týmem a úspěšným týmem.
Vždycky říkám, že kvalitní parta tvoří minimálně polovinu úspěchu. Letos se to několikrát potvrdilo. Byly zápasy, které se pro nás nevyvíjely dobře, ale nikdo si nedovolil přestat makat a díky tomu jsme dokázali řadu utkání otočit.
Do nové sezony vstupujeme s velkým respektem. Víme, že vyšší soutěž bude náročnější a čekají nás kvalitnější soupeři. Zároveň ale nechceme měnit nic z toho, co nás dovedlo až sem. Chceme zůstat pokorní, dál tvrdě pracovat a ukázat, že do vyšší soutěže patříme.
Osobně bych si moc přál, aby zůstalo co nejvíce kluků a pokračovali dál v tom, co si dokázali vytvořit, a hlavně aby naši mladší kluci měli co největší ambice. Aby na sobě co nejvíc makali a svými výkony si řekli minimálně o šanci zapojit se do tréninkového procesu s A mužstvem. To by měla být motivace pro každého hráče béčka.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem fanouškům. Bylo skvělé sledovat, že nás chodilo podporovat stále víc lidí a že za námi jezdili i na venkovní zápasy. A poděkování patří i mé rodině, fotbal bere spoustu času a bez jejich trpělivosti, pochopení a podpory bych to všechno dělat nemohl.
rozhovor Fotbal Vlašim
