Petr Breda dvoustovky zápasů v dresu Vlašimi dosáhl v utkání na Žižkově a Jiří Kulhánek stovku oslavil v zápase s Jihlavou. S oběma hráči jsme připravili rozhovor.
Věděli jste, že se blíží vaše jubilejní zápasy?
Petr Breda: Abych řekl pravdu, tak jsme se o tom s klukama bavili a věděl jsem, že mám před tou dvoustovkou, ale netušil jsem, kdy to přesně bude.
Jiří Kulhánek: Vůbec jsem to netušil. Až mě na to upozornili kluci. Vzhledem k tomu, že jsem poslední tři sezóny byl zraněný, tak mohlo těch zápasů být ještě víc podle mého.
Stálo vás to něco v kabině?
PB: V kabině nás to zatím nestálo nic.
Jak v krátkosti hodnotíte sezóny odehrané ve Vlašimi?
PB: Každá sezóna byla trochu jiná. Jednou jsme hráli baráž, další rok jsme se zachraňovali a letos jsme opět namočeni v boji o udržení. Když se vrátím v čase, tak před těmi deseti lety, když jsem ve Vlašimi působil poprvé, tak se hrál klidný střed tabulky.
JK: Za mě můžu říct, že vzpomínám na to, kdy jsem tady působil poprvé. Ve Vlašimi je to specifické v tom, že se tu hodně obměňuje kádr. Každým rokem tu máme hodně nových hráčů a vždy záleží na tom, jak si to sedne. Letos si to zatím moc nesedlo, ale je vidět určité zlepšení.
Právě vy patříte mezi zkušené hráče a stálice v kabině Vlašimi. Jaké to je z vašeho pohledu s rotací hráčů v kabině?
PB: Je to těžké, ale myslím, že za ty roky jsme si na to zvykli a víme, jak s tím pracovat. Vytvořili jsme si tady zkušenější osu týmu. Je nás pět šest zkušenějších a snažíme se to nastavit tak, aby to fungovalo dobře.
JK: Má to své pro a proti. Nebudeme říkat, že je vše růžové. Ne každý si s každým sedne. Tým má dvacet pět lidí a každý je charakterově jiná osobnost. Je to i o trenérech, kteří museli dát týmu trochu tvář a vše si muselo sednout. Samozřejmě tu prošli hráči, kteří jsou v lize, ale naopak, když tu byl někdo, kdo nerespektoval určité věci, tak tu dlouho nebyl a po půl roce odešel.
Která sezóna ve Vlašimi byla ve vašich očích tou nejlepší?
PB: Za mě je to asi sezóna, kdy jsme pod Martinem Hyským hráli baráž. Byla to vydařená sezóny, kdy si vše sedlo a završilo se vše právě dvojzápasem s Teplicemi.
JK: Vzhledem k tomu, že poslední sezóny pro mě nebyly ze zdravotního hlediska ideální, tak asi za mě nejlepší období ve Vlašimi bylo v tom období před deseti lety, kdy tady trénoval Martin Hašek. Tehdy jsme získali čtyřiapadesát bodů a skončili čtvrtí.
Vzpomenete si na to, jak jste se do Vlašimi dostali poprvé?
PB: V té době jsem byl v béčku Sparty, které končilo a my jsme si měli něco najít. V té době Vlašim spolupracovala se Spartou a pan Brožek lákal hráče právě do Vlašimi. Přišel jsem na zkoušku a nakonec tu i zůstal. Byli jsme za to rádi, protože tehdy mi bylo dvacet možná jednadvacet a potřeboval jsem se udržet v profesionálním fotbale.
JK: Jak říká Petr, béčko bylo zrušené a byli jsme v juniorce. Sparta řekla, že pokud nikdo nemá na áčko a nechce do juniorky, tak má možnost jít do Vlašimi. Tehdy tu byl Martin Hašek a působilo tady víc kluků ze Sparty, takže i má cesta vedla právě sem.
Pro oba z vás vedla cesta z Vlašimi do první ligy. Jak na to vzpomínáte?
PB: Já jsem šel do Baníku ještě v době, kdy hrál druhou ligu, ale víceméně se vědělo, že se bude postupovat. Bohužel jsem se pak v té prvoligové sezóně zranil a potom už bylo těžké do toho naskočit. Beru to však jako svůj největší úspěch.
JK: Z Vlašimi jsem odešel na dvouleté hostování do Liberce. První půlrok tam se mi povedl a díky tomu si mě Sparta stáhla do svého týmu. Tam jsem něco odehrál a potom z to byl takový věčný boj po hostováních.
Jak se odehrál váš návrat do našeho klubu?
PB: Já byl na hostování v Jihlavě a hráli jsme baráž. Bohužel se nám nepodařilo postoupit a já tam nemohl zůstat. Měl jsem dohodu v Pardubicích, ale nakonec z toho sešlo a dva týdny před soutěží jsem neměl angažmá a potřeboval jsem někde hrát. Nakonec se mi ozval Honza Jícha právě z Vlašimi a jsem tady spokojený.
JK: Mě končila smlouva na Spartě a ta mě poslala hostovat do Dukly, kde jsem mohl pak i zůstat nadále, ale tehdy skončil trenér Pilný, přišel Petr Rada a vše bylo jinak. Bylo to pak u mě podobné jako u Petra. Nevěděl jsem, co bude a ozval se mi taky Honza Jícha.
Jakou proměnou prošla Vlašim za tu dobu, co se podařilo zlepšit nebo posunout?
PB: Určité věci se povedlo vylepšit za éry Martina Hyského. Jinak bych řekl, že celkově k výrazným posunům nedošlo. Máme kabinu a máme hřiště. Ano, postavilo se osvětlení a nová budova, kde máme video, mají tam zázemí trenéři, ale chtělo by to ještě něco navíc. Třeba posilovnu a rehabilitaci. Ušetřilo by nám to určitě cestování a zajistilo lepší komfort. Prostor pro zlepšování a posouvání se dopředu je tady stále.
JK: Petr to řekl dobře. Není to tak, že bychom byli nějak nespokojeni a chtěli si stěžovat, ale podmínky mohou být vždy lepší. Samozřejmě to tady nemůžeme srovnávat s ligou a nebo těmi top týmy ve druhé lize, to je pochopitelné. Dokážu si představit, že zázemí by se mohlo vylepšit.
Teď z jiného soudku. Jak hodnotíte dosavadní průběh aktuálního ročníku druhé ligy?
PB: Myslím, že jsme nezachytili začátek soutěže. V utkání s béčkem Slavie jsme tady měli bodovat. To samé můžeme říct o utkání s béčkem Sparty. V tu chvíli bychom měli o pár bodů víc a byli bychom jinde. Ale když nechytíme začátek soutěže, tak se sezóna rozjede a špatně se to pak dohání. Výkony za mě nebyly tak špatné, ale fotbal se hraje na body, kde nám ujel vlak. Teď se vše snažíme dohánět.
Ano, výkony špatné nebyly, ale chyběly body. Ovšem takový zápas s Jihlavou třeba herně nebyl vydařený, ale byly z toho tři body…
JK: Ano. Můžeme říkat, že ten výkon nebyl stoprocentní, ale kolikrát jsme vyhráli zatím na podzim. Kolikrát jsme pak zase hráli super a neměli ani bod. Příkladem je třeba takový zápas v Ústí, kde jsme měli osm gólových šancí a nakonec prohráli 1:4. Kdybychom měli o pět šest bodů víc, tak jsme v tabulce jinde.
Jak pracujete s mladými hráči v situaci, když se týmu nepovedl začátek soutěže? Určitě je na ně větší tlak…
PB: Já si myslím, že situace se změnila příchodem trenéra Pilného. Před ním se tu hrál spíš takový dorostenecký fotbal v některých fázích a to se nyní změnilo. Mladí kluci přišli na to, že je potřeba pracovat trochu jinak a je na nás to vše potvrdit na hřišti.
Zbývají dva zápasy do konce podzimní části. Cílem budou určitě maximum bodů. Je to tak?
PB: My už teď počítáme každý bod a půjdeme do každého zápasu s tím, že chceme uspět a nasbírat za ty zápasy co nejvíc bodů.
JK: Nemůžeme si vybírat, s kým hrajeme a musíme se prát o body. Pokud si budeme říkat, že někdo je první nebo druhý a nemáme šanci, tak tady nemusíme nikdo být. Vím, že to říká hodně lidí, ale ve druhé lize může každý porazit každého.
