Na začátku roku jsem se vrátili ještě k úspěšnému podzimu našich žen, které ani jednou neprohrály a okupují první příčku tabulky. Na krátké ohlédnutí jsme se zeptali Moniky Kňazíkové, která se poprvé zapsala mezi střelce a řeč přišla i na vztah se svým otcem, který ženský tým Vlašimi trénuje. 

Jak hodnotíš podzimní část sezóny, kdy se ani jednou neprohrálo?

Sezónu hodnotím velice kladně. Jsem ráda, že se nám takhle dařilo a byla bych velmi ráda bych, kdybychom to další sezónu zopakovaly. Přesto byl ale pro nás každý zápas nějakým způsobem těžký. S holkama jsme se, ale vždy semkly a dokázaly jsme alespoň remizovat. Určitě jsme za to vděčné.

Jaký ze zápasů byl pro tebe jako hráčku nejtěžší?

Asi nejtěžší byl pro mě zápas proti Dobřejovicím, který mě i mrzí z toho hlediska, že jsme měli šance, které jsme nedokázali proměnit. Myslím si, že jsme si na tomhle zápasu vybrali veškerou smůlu.

Jaké to je hrát v týmu, který trénuje tvůj táta?

Můj taťka je můj trenér už od počátku, tudíž jsme si na sebe v těchto rolích za těch spoustu let už zvykli. Jako trenéra ho samozřejmě respektuji a myslím si, že vztah s ním mám velice dobrý. Jinak to má samozřejmě své plusy, ale i mínusy.

Vstřelila si svou první branku, jak jsi vůbec se svými výkony spokojená a můžeme očekávat víc gólů?

Tak na svůj první gól jsem dlouho čekala a jsem velmi ráda, že padl v důležitém zápase a pomohl nám k poslední výhře sezóny. Doufám, že na jaře budu mít štěstí a padne jich třeba i víc. Řekla bych, že se svými výkony nebudu nikdy stoprocentně spokojená, vždy je na čem pracovat a co zlepšovat.